Jak jsem skočila do neznáma

Po čtrnácti letech intenzivního pracovního života jsem se 1. října 2010 probudila s tím, že nic nemusím.

Blanka in jacket saturatedNečekala mě žádná pracovní schůzka a nevisel nade mnou žádný termín. Dala jsem totiž výpověď v práci a skočila do neznáma. Skončila jedna velká a důležitá etapa mého života.

A další právě začínala – CAREER BREAK (tj. profesní přestávka).

Svou profesi auditorky účetních výkazů jsem měla moc ráda. Ráda se učím nové věci a audit mi dával příležitost se učit doslova každý den.

Za 14 let jsem pracovala pro více než 100 různých společností z mnoha různých odvětí (např. telekomunikace, bankovnictví, leasing, plynárenství, vodárenství, IT technologie), naučila se vést různé projekty, pracovala v zahraničí, absolvovala mnoho školení.

Naučila jsem se neuvěřitelně moc a dva roky před odchodem jsem se dokonce stala  ředitelkou auditu.

Ale zároveň jsem cítila, že začínám ztrácet samu sebe.

Že je pro mě důležitější, co si o mně myslí ostatní než co si o sobě myslím já. Že mám strach říct svůj názor a být sama sebou. Navíc jsem se cítila vyčerpaná do morku kostí.

A tak jsem se rozhodla svou profesi opustit a odejít z práce. A už ve chvíli, kdy jsem začínala svůj career break, tak jsem více méně věděla, že se velmi pravděpodobně k oblasti účetnicví a auditu jen tak brzo nevrátím. 

Věděla jsem, že je potřeba jít dál a objevit v životě další věci. Nevěděla jsem jaké věci, ale to nebylo důležité.

Potřebovala jsem ČAS.

Čas sama na sebe.

Čas nabrat síly fyzické, psychické i spirituální. 

Čas na to nechat odejít vše, co už jsem ve svém životě nepotřebovala.

A počkat si na to NOVÉ. 

Zda jsem měla tehdy strach?

Vzdát se pravidelného příjmu (v mém případě nadprůměrného), profesního i společenského statutu (byla jsem ředitelkou ve velké mezinárodní firmě) a velké komunity kolegů a mnohdy kamarádů je opravdu obrovská věc.

Já jsem měla to štěstí, že jsem strach neměla. Už delší dobu jsem tehdy pracovala na na sobě a spojení se svým nitrem – cvičila Tai Chi, chodila na ženské skupiny, četla různé inspirativní knihy. Hlas mé duše ke mně promlouval silněji a silněji a já už ho nemohla ignorovat.

A ten hlas zněl zcela jasně:

„Takhle už dál nemůžeš žít. Začni se mít ráda a žij autenticky.“

Sand HeartVnitřně jsem cítila, že to ten hlas se mnou myslí dobře. Rozhodla jsem se mu důvěřovat. A nejen tomu hlasu, ale vlastně celému životu. Důvěřovat tomu, že neumřu hlady, když odejdu z práce. Že můj život má smysl a že se mi ten smysl i cesta ukáží, když tomu dám prostor.

A díky této důvěře jsem neměla strach, když jsem dávala výpověď a když přestal chodit plat na můj účet. 

Měla jsem něco našetřeno?

Ano, měla, a to relativně dost. Svůj career break jsem financovala ze svých celoživotních úspor. Vždy jsem preferovala nájemní bydlení a tak jsem nikdy neinvestovala do koupě bytu či domu. Díky tomu jsem měla hotovost, kterou jsem mohla použít. Také jsem neměla žádné dlouhodobé finanční závazky hypoteční či jiné (nicméně měl je můj manžel). 

A navíc hned ze začátku mého pracovního volna jsem 2x zázračně obdržela příjem, se kterým jsem nepočítala (viz dále).  

Jak dlouho můj „career break“ trval a co bylo dál?

Moje kariérní přestávka trvala 2 roky, během kterých jsem odpočívala, věnovala se rodině, intenzivně pracovala na sobě samé, studovala, vyhazovala nepotřebné věci, setkávala se s inpirativními lidmi a začala objevovat svět mimo kancelářských stěn a účetních závěrek.

V říjnu 2012 jsem spustila své webové stránky, začala koučovat a pořádat workshopy. V roce 2014 jsem k tomu přidala poradenství Feng Shui a založila projekt Škola Harmonie.

Mám velkou svobodu a dělám to, co mě vnitřně naplňuje. Jsem sama sobě šéfem. Mé příjmy zatím nedosahují výše mého bývalého platu, pro mě je ale důležitější, že dokážu  peníze vydělat a že má práce pomáhá druhým být šťastnější a spokojenější.

7 věcí, které jsem dělala po odchodu z práce

Blanka Diana croppedTěchto 7 věcí jsem dělala po svém skoku do neznáma. Jsou to věci, které mi pomohly dostat se na druhý břeh – najít samu sebe, najít nové uplatnění a profesi snů, a začít vydělávat peníze na volné noze.

  1. Pěstovala jsem finanční optimismus a víru v hojnost všeho druhu

Finance jsem rozhodně nepodcenila a velmi vědomě jsem k této oblasti přistupovala. Nemohla jsem se spoléhat na pasivní příjmy z nemovitostí či jiných investic, měla jsem ale své úspory a znalosti o tom, že hojnost je především stav mysli.

A tak jsem vnímala různá znamení a vědomě jsem příjímala veškerou hojnost kolem sebe (jídlo, pití, rodina, přátele, příroda, knihy atd.)   

Pár dní po odchodu z práce mi vesmír poslal první velké ZNAMENÍ, že peníze byly, jsou, a budou.

Dostala jsem nečekaně vyplacené pojistné plnění za poškození auta při krupobití. Kroupy kapotu sice lehce poznamenaly, lak ale poškrábaný nebyl a nemuselo se nic opravovat.  To pojistné bylo do slova a do písmene „dar z nebes“.    

Hned na to přišlo další znamení. Zjistila jsem, že můj bývalý zaměstnavatel mi zřídil penzijní fond, na který jsem 10 let příspívala, ale protože jsem byla nesmírně zaneprázdněná, tak jsem na něj zapomněla. Zdá se to těžko pochopitelné, ale je to tak.

Fond jsem vybrala. Sice jsem musela zaplatit daně z předčasného výběru, takže to nebylo výhodné, ale pro mě byly tyto úspory důležité – investovala jsem je do svého vzdělání.

A do třetice mi vesmír dal další znamení hojnosti, možná zdánlivě nepatrné. Dostala jsem pozvání na společenskou večeři. Tu večeři jsem nemusela platit a vzala jsem ji jako znamení, že prosperita do mého života může přijít různými způsoby a je potřeba být tomuto proudu otevřená.

Vědomě jsem se rozhodla být finančně optimistická.

Za žádných okolností jsem si nepřipustila myšlenku, že bych někdy neměla peníze na pokrytí svých potřeb. 

2. Do ničeho jsem se nehrnula a počkala, co přijde ke mně

Neměla jsem žádný plán, co dál dělat a tak jsem ani nic profesně hned nepodnikala. Nerozhazovala jsem sítě a ani jsem se nestýkala s lidmi z finančního sektoru.

Prvních pár měsíců jsem strávila návštěvami rodiny (bratrovi se v té době narodilo ve Švýcarsku druhé dítě a já s nimi mohla strávit nezapomenutelných 14 dní), cvičením Tai Chi, ženskými skupinami, čtením a odpočíváním. Prostě jsem důvěřovala.

A za půl roku, v březnu 2011, TO přišlo.

Do mého e-mail boxu přišel inspirativní bulletin se článkem kanadské autorky a koučky Crystal Andrus. Nikdy jsem o ní neslyšela, ale hodně mě zaujala a hlavně to, že nedávno otevřela první on-line koučinkovou seberozvojovou školu pro ženy. 

Ta škola se jmenuje SWAT Institute a mě zcela nadchla, i když v té době neměla vůbec žádné reference a ani jednoho absolventa. Bylo to první „bláznivé“ rozhodnutí – během pár dnů jsem se rozhodla vstoupit do tříletého programu a zaplatit několik tisíc dolarů školného. Prostě to se mnou 100% rezonovalo.

Ten program mi nesmírně pomohl osobně ale i profesně. I když jsem ho nakonec nedokončila (další bláznivé rozhodnutí, protože jsem dala přednost Feng Shui), tak jsem mu velmi vděčná, protože doslova nastartoval vše, co se dělo dál.

3. Posílila jsem strategické výdaje a omezila ty ostatní   

Možná to zní jako paradox, ale já jsem po odchodu z práce začala více utrácet, než kdykoli předtím. A to strategicky do svého vzdělání.

Začala jsem investovat do sebe sama a do svého přeškolení se. 

Kromě SWAT Institutu jsem investovala do studia s velmi inspirativními odborníky jako je Dr. Robert Holden (certifikační programy Happiness Coaching a Success Coaching) nebo Denise Linn (Soul Coaching®, Interior Alignmnet®).

Ale také jsem začala více sledovat, kolik co stojí co se týče potravin a věcí denní spotřeby. Omezila jsem mnoho výdajů, jako za kosmetiku, boty, oblečení, dovolené, drahé jídlo a pití v centru Prahy. To neznamená, že jsem si nedopřála kvalitní krém na obličej, ale kupovala jsem věci s daleko větším rozmyslem než pár let předtím.      

4. Naučila jsem se kolážovat jako způsob manifestace snů mé duše

Jedním z velkých cílů mého career breaku bylo najít způsob, jak žít a pracovat v souladu sama se sebou, s mou duší. Objevila jsem Soul Coaching® a metodu tzv. kolážování, které tuto cestu duše pomáhají nejen najít, ale ji i realizovat. 

  Kolážování je unikátní a kreativní způsob, jak se s lehkostí

a přirozeně spojit se svým nitrem a našimi skutečnými potřebami.

Hledání vhodných obrázků v časopisech, jejich vystřihování a umístění na arch tvrdého papíru pro mě bylo nejen příjemné a relaxující; byla to zejména krásná cesta k mému já, k odpovědím na nejrůznější otázky, vlastní moudrosti a síle.

Collage - picture II croppedKoláže navíc fungují jako manifestační nástroj. Pomohly mi nastartovat mou novou profesi, daly mi odvahu k prvním podnikatelským krůčkům a nasměrovaly mě směrem, který bych na vědomé úrovni pravděpodobně nezvolila. Svou cestu s kolážemi jsem detailně popsala v článku O kolážování a hledání životní cesty.

5. Vytřídila jsem ohromnou spoustu věcí

Aby do mého života mohlo přijít něco nového, tak jsem potřebovala pro to nové vytvořit prostor.

Potřebovala jsem se rozloučit se starými věcmi, které mě už dál nesloužily.

Takže já jsem třídila, a třídila a třídila (postupně, následující seznam pokrývá období několika let). Vše, co se týkalo mé staré pracovní a vlastně i osobní identity, kterou jsem chtěla opustit:

  • Oblečení, doplňky, boty, kabelky
  • Pracovní symboly (průpisky, organizéry, kožené desky, tašku na počítač, cestovní zavazadla)
  • Dokumenty, fotky, zápisníky, bloky, šanony, vizitkáře, vizitky – moje i bývalých obchodních partnerů
  • Staré učebnice a tréninkové materiály
  • Předměty s logem bývalého zaměstnavatele
  • Digitální věci jako dokumenty a fotky

 Pro rozhodnutí co ponechat a s čím se rozloučit jsem použila skvělé pravidlo, které jsem se naučila od Denise Linn:

“Buď tu věc mám ráda, nebo ji používám nebo je na vyhození”.

6. Dělala jsem zdánlivě „bláznivá“ rozhodnutí 

Věděla jsem, že po mnoha letech racionálního rozhodování a žití je čas na změnu.

A tak jsem dala hlavní slovo svému srdci a začala dělat z pohledu ostatních zdánlivě „bláznivá“ rozhodnutí:

  • Studium SWAT Institutu – neznámá škola bez věhlasu, referencí a bez akreditace Mezinárodní koučinkové federace, školné v řádu tisíců dolarů
  • Studium Feng Shui – Chodit k lidem domů a pomáhat jim harmonizovat jejich obydlí? Koučů jsem znala spoustu a dokázala si přestavit, jak vypadá jejich práce. Feng Shui bylo ale úplně něco jiného a i pro mé okolí to bylo větší sousto. Slyšela jsem otázky: „Jak se tím jako chci uživit?“ Jenže to já vůbec neřešila. Můj vnitřní hlas zněl tak silně, že mu nešlo odolat. Dnes vím, že jsem se rozhodla správně.
  • Odmítla jsem nabídky na to nechat se zaměstnat ve finančním sektoru, které jsem dostávala (chodily samy), a to i v době, kdy se částka mých úspor výrazně snížila. Vidina pravidelného příjmu byla lákavá, nabízená práce zajímavá, ale já jsem už šla jinou cestou.  
  • Zrušila jsem většinu stavebního spoření a částku použila na investice do sebe sama, financování svého života, studia a rozvoje mého podnikání.  
  • Nedokončila jsem SWAT Institut – toto bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí. SWAT mi dal strašně moc, zabíral ale pro mě neúměrně hodně času, a mně už se díky kolážování a studiu s Denise Linn a Robertem Holdenem rozjela koučinková praxe. Svědomitá studentka ve mně se prala s touhou jít cestou jiného typu koučinku a cestou Feng Shui.

Ale srdce zvítězilo a já si poprvé v životě ve svých 42 letech dovolila nedokončit školu. 

Blanka no text

7. Slavila jsem každý i sebemenší úspěch

Mé první vydělané peníze obnášely 150 dolarů z mé první koučinkové zakázky. Bylo to relativně málo z pohledu množství odvedené práce (začínala jsem s nízkým tzv. „introductory ratem“, abych se uvedla v oboru), ale pro mě to byl obrovský úspěch.

Znamenalo to totiž, že koučování jako obživa funguje.

Částku jsem rozdělila na 3 díly: 

  • Třetinu jsem dala na bankovní účet
  • Třetinu jsem investovala do polodrahokamu ametyst, který mám na svém pracovním stole a který pro mě symbolizuje úspěch a hojnost
  • Třetinu jsem věnovala na oslavu – koupila jsem za ně šampaňské a jahody a s manželem jsme tento můj úspěch oslavili 🙂

 Naučila jsem se sama sebe chválit a odměňovat.

Cokoli, co se mi povedlo, jsem nepovažovala za samozřejmé a vnímala jako vítězství. A tak například za každý ukončený certifikační kurz jsem si nadělila smysluplný dárek. 

A dělám to dodnes 🙂  

 Open Arms

Další články na podobné téma:

5 pravidel pro úspěšnou změnu profese

O kolážování a hledání životní cesty

Ten, kde potřebuje vaši lásku nejvíce, jste vy sami

Blanka IIBlanka  Vun Kannon –  miluje harmonii a učí druhé jak vytvořit harmonické domovy a životy. Odbornice na Feng Shui a Soul Coach působící v USA a ČR, autorka eBooku Feng Shui jako klíč ke štěstí, lásce a harmonii.

Inspiruje ke smysluplnému utváření prostoru našich domovů tak, aby nás maximálně podporovaly na naší cestě životem. Je vášnivou propagátorkou tzv. Instinktivního Feng Shui –  unikátního systému Feng Shui založeného na intuici  a vnitřní moudrosti. Založila vzdělávací platformu Škola HARMONIE.

4 komentáře u “Jak jsem skočila do neznáma

  1. ze by byl tento clanek naopak znameni pro me? v auditu jsem sice teprve rok a kousek, ale chci jit na volnou nohu, protoze ac me audit nesmirne bavi, muj vnitrni hlas a me telo chteji jiny rezim :0)
    diky moc

    • Petro, je skvělé, že vnímate svůj vnitřní hlas.

      Vaše životní cesta je jedinečná, tak jako každého z nás – já jsem potřebovala změnu po 14ti letech, spousta mých kolegů odešla daleko dříve a spousta jich zůstalo mnohem déle, než já.

      Držím Vám palce a buďte dál v kontaktu se svým nitrem!

  2. Milá Blanko,je to krásné co se vám povedlo,najít sebe sama a jít svou cestou….moc vám to přeji a gratuluji……jste mou inspirací….já se teď totiž momentálně nacházím ve fázi hledání,přemýšlení…….děkuju za to že jste napsala tento článek,a já se tak znovu ujišťuji že to má smysl a že půjdu dál a budu růst:-)….děkuju a přeju vám hezké žití.Monika Benešová

    • Milá Moniko,

      děkuji Vám moc za krásná slova, mám radost, že Vás článek inspiroval – to mně opravdu hřeje u srdce!

      Máte naprostou pravdu, hledání sebe sama a toho, co nás naplňuje, má obrovský smysl. Je to jeden z našich velkých životních úkolů – najít to, co nás opravdu naplňuje a začít to dělat.

      Jděte dál – přeji Vám všechno nejlepší! Důvěřujte.

Your Comment