Tai Chi mi změnilo život od základu. Původně jsem ho vyhledala kvůli silné bolesti zad, která mně trápila mnoho let a kterou moderní medicína neuměla vyléčit.

Když jsem šla na svou 1. hodinu Tai Chi, tak jsem netušila, že mi pomůže nejen s mými bolavými zády, ale také s přehlcenou myslí a stresujícím životním stylem. 

A také s rovnováhou – fyzickou a zejména tou životní.

Psal se březen 2005 a já nesměla zaklepala na dveře tělocvičny gymnázia ve Štěpánské ulici v Praze, kde probíhaly kurzy Tai Chi.

Byla ve mně malá dušička. Přišla jsem totiž o celé 4 týdny později, než byl začátek kurzu pro začátečníky.

Můj plán bylo„zašít“ se někam hodně dozadu do kouta,

abych nepůsobila trapně… 

(To jsem ještě nevěděla, že v Tai Chi nic takového jako trapnost neexistuje…) 

Můj plán zašít se do kouta tehdy nevyšel :-).

Naopak, byla jsem postavená přímo doprostřed cca 20členné skupiny. To abych se při otáčení měla vždy na koho dívat.

A k mému naprostému úžasu mě těch 20 lidí sestavou provedlo… netušila jsem, co dělám, ale bylo to strašně příjemné. A tak jsem se rozhodla zůstat.

 

O tom, proč cvičím Tai Chi už více než 10 let,

bych mohla vyprávět celé hodiny :-).

Ale zkráceně se to dá popsat v těchto 6 bodech:

 

1) Tai Chi mě ZBAVILO STRESU ZE SPORTOVNÍHO VÝKONU

Na rozdíl od většiny současných sportovních odvětví se Tai Chi cvičí v obyčejném volném tričku a pohodlných kalhotách.

Ta úleva, že se nemusím starat,

jestli vypadám dost štíhle a vysportovaně!

Navíc neexistuje žádné měřítko, co je potřeba „odcvičit“.

Ve skupině jsou lidé ve věku od cca 20 do 80 (a více) let, s nejrůznějšími tvary těla a zdravotní historií. Není výjimkou, že vedle mně cvičí babička po operaci kyčle a z druhé strany mladý muž, plný fyzické síly.

Každý z nás cvičíme jak nejlépe umíme v dané chvíli, ale ne lépe.

Tai Chi každého z nás je tak na 1. pohled někdy hodně jiné, ale uvnitř našich těl se odehrává ta stejná taoistická alchymie.

 

2) Tai Chi mě NAUČILO POSLOUCHAT SVÉ TĚLO a být sama sobě instruktorem

Dříve jsem se strašně přetahovala, na hodinách aerobicu, při lezení po horách, a nakonec i v práci a v životě.

Vždycky byl kolem mně někdo, kdo řekl:

„Musíš. To dáš.“

A já to většinou dala.

Musela jsem se hodně přemáhat, bylo mi u toho špatně, někdy tekly slzy.

Až mé tělo úplně zkolabovalo z vyčerpání.

Tai Chi mě naučilo si dovolit dát pauzu, kdy JÁ potřebuju.

Přestat myslet na to, co tomu řeknou ostatní …

V životě i Tai Chi je nejen cíl důležitý, ale i samotná CESTA.

A Tai Chi mě naučilo, že utrpení nemusí být součástí mé cesty.

Ale musím si za to vzít odpovědnost sama. Nikdo jiný to neudělá.

3) Tai Chi mě naučilo BÝT V PŘÍTOMNOSTI, spíše než toužit po budoucnosti

Tai Chi nemá z pohledu moderního člověka žádnou metu.

Žádné pásky, diplomy, či úrovně.

Sestavu se naučíte za pár měsíců a pak ji do konce života „jen pilujete“. 

Možná se ptáte, není to nuda?

Opravdu není!

Tak jak cvičíme, tak se postupně uvolňuje naše tělo i mysl a začneme se dostávat sami k sobě, ke svému středu, fyzickému i duševnímu.

A co je lepšího než poznávat sám sebe?

A navíc je nesmírně osvobozující dělat něco jen tak, opravdu pro radost, a neusilovat při tom o dosažení nějaké další mety.

V Tai Chi díky tomu neexistuje konkurence a soutěživost, není vítězů ani poražených v moderním slova smyslu.

 

4) Tai Chi mě naučilo BÝT SAMA SE SEBOU a zároveň VNÍMAT LIDI kolem sebe

Tai Chi se cvičí v tichu. Žádná hudba. Ticho je totiž potřeba k tomu, abych se potkali sami se sebou.

Díky Tai Chi je to setkání v tichu velmi přirozené.

Sestava je jednoduchá a komplexní zároveň a vyžaduje pozornost celé osoby. V tichu můžu vnímat své tělo, kde dneska táhne, kde je nějaká ztuhlina a kde to naopak krásně protahuje a dává pocit vnitřního spojení.

Cvičení ve skupině je pak to nejlepší, co jsem kdy ve světě pohybových aktivit poznala.

Enegii skupiny je tak velká, že Vás umí sestavou „provést“,

když náhodou nemáte svůj den a potřebujete úplně vypnout.

Nejen že si lidi vzájemně dávají přednost a vytvářejí místo pro druhé, ale když se náhodou spletete, nikdo se Vám nesměje… Všichni to berou jako součást Tai Chi.

 

5) Tai Chi mně naučilo (a stále učí) ROVNOVÁZE

Rovnováha je jedno z nejčastěji citovaných pozitiv cvičení Tai Chi.

Já jsem s ní měla při začátcích cvičení obrovské problémy. Nejdřívě mě to dost překvapilo, protože jsem si pamatovala, že v dětství jsem s ní žádný problém neměla.

Až pak jsem začala zjišťovat, že když mám v hlavě přetlak a spoustu myšlenek (hlavně o práci), že to výrazně ovlivňuje mou rovnováhu.

Až jak se mé myšlenky a mysl začaly projasňovat, tak se zlepšila nejen má tělesná rovnováha, ale také ta životní.

 

6) Tai Chi mě naučilo BÝT V KLIDU A V POHYBU ZÁROVEŇ

Klid a pohyb zároveň, je to vůbec možné?

Je. O to především usiluje celá čínská taoistická filozifie, včetně čínské medicíny, a zobrazuje to ve svém znaku Jin a Jang.

Tai Chi se často říká chodící meditace, protože umožňuje odpoutat mysl od myšlenek všedního dne a být zároveň v pohybu. A v tom spočívá zázrak Tai Chi a jeho velké léčebné účinky.

Dává odpočinout našim myslím,

a zároň velmi sofistikovaně procvičuje tkáně, kosti, a vnitřní orgány.

 

TAI CHI JE VSKUTKU ZÁZRAČNÉ CVIČENÍ. 

Je úplně pro každého. I proto ho v Číně cvičí milióny lidí každé ráno v parcích. A proto ho já už více než 10 let cvičím také.

A tak jestli Vás láká Tai Chi vyzkoušet, začněte hned!

Dnes se Tai Chi cvičí v mnoha koutech České republiky. Já mám zkušenost s organizací Sdružení taoistického tai chi, kterou mohu z celého srdce doporučit.

 

Blanka  Vun Kannon – Mým posláním je inspirovat druhé, jak se naladit na melodii svého srdce a vytvořit si život, ve kterém jim bude opravdu dobře.

Jsem autorka eBooku Feng Shui jako klíč ke štěstí, lásce a harmonii a průvodkyně 28 denního programu Soul Coaching®.

Probouzím schopnost radovat se z každodenních maličkostí a otevírat se své vlastní kráse.Založila jsem vzdělávací platformu Škola HARMONIE.

 

Další články:

Dům o 4 komnatách

Revoluce v koupelně

5 tipů Feng Shui jak vytvořit oázu zdraví v ložnici