„Rovnováha neexistuje.“ Tento závěr jsem kdysi slýchala hodně často. Téma worklife balance se na mém bývalém pracovišti hodně diskutovalo, za což jsem byla ráda. Většina diskusí ale končila stejně – životní rovnováha není možná. Život je kompromis; stres a vyčerpání jsou prakticky nezbytné.
Nechtěla jsem tomu věřit. Nechtěla jsem vzdát hledání toho, jak žít v rovnováze.
Něco uvnitř mi říkalo, že harmonie musí existovat.
Já ale tehdy neměla tušení, jak ji objevit.
Po čtrnácti letech intenzivního pracovního života jsem se 1. října 2010 probudila s tím, že nic nemusím.
Nečekala mě žádná pracovní schůzka a nevisel nade mnou žádný termín. Dala jsem totiž výpověď v práci a skočila do neznáma. Skončila jedna velká a důležitá etapa mého života. Celý příspěvek
Před 12 lety začalo mé velké životní dobrodružství. Bylo mi něco přes třicet let a navenek jsem měla vše, co si jen člověk může přát. Uvnitř jsem ale cítila, že něco není v pořádku. Celý příspěvek
Každý má rád jaro.Ve vzduchu je cítit naděje. Něco nového začíná.
Když jsem vyrůstala, bylo jaro vždy obdobím jarního úklidu. Umývání oken bylo zvláště důležité. Vybavuje se mi pocit svěžesti, když všechna okna byla při čištění otevřená a sluneční paprsky proudily dovnitř. Otevřená okna symbolicky vítala nejen jaro do našeho příbytku, ale také vše nové do našeho života. Celý příspěvek
