Umíte říkat „ne“, když chcete něco odmítnout? Anebo často řeknete místo toho „ano“ a pak hořce litujete toho, že děláte něco, co vlastně vůbec nechcete?

V minulosti pro mne bylo říci „ne“ vždy velmi obtížné. V osobním i pracovním životě jsem tak často souhlasila s tím, co jsem vlastně vůbec dělat nechtěla. Již dopředu jsem vycítila, co ode mně daná osoba chce a jakou odpověď očekává a nedokázala jsem ji zklamat.

Nedávno jsem dostala dobrou příležitost procvičit se v říkání „ne“. Cestovala jsem z USA do Evropy a můj let byl již na odletu o 3 hodiny opožděn. Když jsem se konečně dostala do letadla a usedla na své sedadlo v uličce, bylo už hodně pozdě večer. Byla jsem unavená a šťastná, že si konečně můžu vydechnout. Moje příruční zavazadlo bylo v úložném prostoru nade mnou a nezbytné cestovatelské potřeby jako polštářek a časopisy jsem vtěsnala do kapsy přede mnou.

No a v tu chvíli se to stalo. Mladá žena se usadila vedle mně a bez jakéholi úvodu se mně zeptala: „Cestujete sama?“. Nechápala jsem a tak se mně zeptala ještě jednou. A dodala: „Já cestuji s kamarádkou a nedostaly jsme sedadla vedle sebe. Takže jsem se chtěla zeptat, jestli byste si s ní nevyměnila sedadlo.“ A rukou naznačila někam hodně dopředu, kde si právě usedala její kamarádka na sedadlo u okýnka.

A co teď? Vždycky jsem se snažila pomoci lidem v podobné situaci a své sedadlo vyměnila, když jsem byla požádána. Cestuji většinou sama, ale když už jsem s někým známým, tak také preferuji sedět vedle nich. A pak, to přece není takový problém, uvolnit své sedadlo a sednout si jinam.  Moje poslušná a racionální mysl mi dávala hodně důvodů k tomu, abych řekla „ano“.

Ale co jsem opravdu v tu chvíli cítila? Cítila jsem, že se mi vůbec, ale vůbec NECHCE vstávat, prodírat se někam dopředu, a vzdát se mého oblíbeného místa v uličce pro místo u okýnka. A to už nemluvím o problému se zavazadlem, které bych si velmi pravděpodobně nemohla vzít s sebou, protože letadlo bylo plné. A to by mně mohlo zdržet při výstupu a transferu na další let. Byla jsem unavená a potřebovala jsem si odpočinout. Cítila jsem, že prostě nechci své sedadlo vyměnit. A tak jsem to té ženě řekla.

Na krátkou chvíli jsem měla ve své hlavě hlas, který se mně snažil přesvědčit, že bych měla být milejší a ochotnější k lidem, kteří potřebují pomoc. Ale hlas mého srdce mně uklidnil tím, že mě ujistil, že právě teď potřebuji být především milá sama k sobě.

K mému překvapení mně žena neobvinila z toho, že jsem hrozná a nespolupracující; naopak, byla ke mně po celou dobu letu přátelská . A tak jsem nakonec měla skvělý pocit z toho, že jsem dokázala respektovat sama sebe a jednat tak, jak jsem to cítila. Jsou situace, kdy je absolutně v pořádku pomoci ostatním na úkor svého vlastního pohodlí. Ale jsou okamžiky, kdy je stejně tak v pořádku respektovat naše vlastní potřeby a říct „ne“.

Abychom se mohli rozhodnout, jak se v dané situaci zachovat a co je tou naší autentickou odpovědí, je potřeba se zaměřit dovnitř a zeptat: „Co opravdu chci?“. Odpověď vždy přijde, často jako pocit nebo vjem.

Říkat „ne“ může být obtížné, ale rozhodně je důležité se to naučit pro naše vlastní dobro i dobro ostatních. Čím více totiž respektujeme naše vlastní potřeby, tím více můžeme být druhým nápomocni z dlouhodobého hlediska.

Další příspěvky na obdobné téma:

Nejlepší rádce na světě: Vaše duše

Ten, kdo potřebuje Vaši lásku nejvíce, jste Vy sami  

This post is also available in: English